Portrét Marie Antoinette, Joseph Ducreux, 1769,
Portrét šlechtice v uniformě, Joseph Ducreux, 1785–1790
Humor nebo pseudověda?
Jestliže jeho život příliš dramatičnosti nenabízí, jeho autoportréty jsou toho pravým opakem. Ironické grimasy, úšklebky, komické výrazy, šok a překvapení. Portrétní momentky, vyznačující se bezprostředností a humorem, se vymykaly.
Podle historiků lze tento neortodoxní přístup přisoudit Ducreuxově zájmu o fyziognomii. Jedná se o nevědeckou nauku, podle které lze, na základě vzhledu člověka, rozpoznat jeho povahu a vlohy. Šlo o podobnou pseudovědu, jakou byla frenologie. Ta se soustředila na tvar lebky a snažila se z ní vyčíst povahové vlastnosti.
Podobné nauky byly svého času velice oblíbené. Pyšnily se domnělou schopností identifikovat různé darebáky, trestance a nekalé živly. V době největšího rozmachu se zakládaly učené společnosti, instituty frenologie a charakterologie a vycházela početná literatura. Ovšem pro své nepřesvědčivé výsledky byly tyto nevědecké pokusy postupně zavrženy a v akademickém prostředí zapomenuty.
Nehledě na akurátnost a vnitřní pohnutky, jeho záliba v řeči těla, studii tváří a charakterů, přinesla své ovoce. Temperamentní malby a experimentování s možnostmi autoportrétu budiž toho důkazem.
Autoportrét; Studie překvapení a strachu, Joseph Ducreux, 1769
Internetová sláva
Mem – banalita, či domorodý kulturní projev internetu. Buď jak buď, v internetovém prostředí se jedná o ustálený myšlenkový koncept, který se šíří nejčastěji formou statických obrázku doplněných textem. Hrdinou jednoho takového memu se stal i Joceph Decreux. Svou nezvyklou pózou a úšklebkem na tváři se v širším povědomí vymykal standardní představě klasického umění. Archaický a stylizovaný jazyk, který doplňoval obraz, se skvěle hodil k postavě novoklasicistního, sebevědomého gentlemana.
Jedny z prvních příspěvků vypadaly takto: 
Tyto ukázky by se daly volně přeložit takto:
2. Drazí a vznešení, kdo vypustil ohaře?
Pod těmito přehnaně vzletnými texty se ukrývají dvě, už o poznaní méně vzletné, písně. Je to „Fuck bitches, get money“ a druhá „Who let the dogs out“. Tyto textové reinterpretace, zprvu rapových a hiphopových textů, tak získávaly na popularitě a dešifrování původního významu se stalo oblíbenou kratochvílí. Novoklasicistní malíř si tak získal popularitu i u trochu jiného publika než tradičních návštěvníků muzejních sbírek.
■